Modrotisk patří mezi tradiční textilní techniky, jejichž kořeny sahají do Asie. V Evropě se začal výrazněji rozvíjet v 17. a 18. století. Ač v počátcích módní záležitost vyšších vrstev, postupně se stal oblíbenou součástí lidového odívání i bytového textilu. Na území dnešní České republiky vznikaly v 19. století specializované modrotiskové dílny. Základem techniky je rezerváž, při níž se na bílou látku nanáší speciální hmota, která zabrání proniknutí barviva do zakrytých míst. Látka se následně barví v indigové lázni, po jejímž vytažení se postupně objevuje charakteristický modrobílý vzor. Důležitou součástí výroby je dřevěná nebo kovová tiskařská forma, jejíž pomocí se vzory na látku ručně nanášejí. České a moravské modrotiskové dílny si vytvořily vlastní charakteristické vzory, které často vycházejí z lidové ornamentiky, rostlin a geometrických motivů. Velmi oblíbenou technikou byl modrotisk především v době existence ÚLUV (40 - 90. léta 20. století), kdy návrháři - vývojáři vyvinuli další techniky - metličkování, drátkování, malbu a stříkání. Přestože se modrotisk vyrábí tradičním způsobem, dokázal se přizpůsobit současnému designu a nachází uplatnění také v oděvech, interiéru a současné tvorbě. V roce 2018 byl modrotisk zapsán na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO jako společný prvek tradice České republiky, Slovenska, Rakouska, Německa a Maďarska.Modrotisk tak dnes není pouze připomínkou minulosti, ale živým řemeslem, které propojuje tradici, současný design, generace i evropské kulturní dědictví.
Nahlédnout do výroby, podívat se do muzea, vyzkoušet si techniku tisku nebo zakoupit pravý modrotisk můžete přímo u výrobců.