Přírodní pletiva jsou materiály, z nichž se pletou rozličné koše, košíky, kabely, misky, podložky apod. Jejich škála je poměrně široká a stejně tak je rozmanitý způsob jejich zpracování a tvarování. V době existence ÚLUV s nimi výtvarníci rádi pracovali a využívali téměř všechny možnosti, které se nabízely. Pletiva lze rozdělit podle materiálů na kukuřičné šustí, výrobky ze slámy, lýko, proutí, orobinec, loubek, rotang a mořská tráva. Velmi podrobně se přírodními pletivy zabývala Helena Šenfeldová. Výsledky svých terénních výzkumů zveřejnila v několika knihách a odborných článcích, v nichž popisuje výrobní postupy, lokality i typické výrobky.

Kukuřičné šusti
Zpracování listenů kukuřice patří ke specifickým typům moravské lidové umělecké výroby. Počátek pěstování kukuřice u nás lze datovat do 17. století, k většímu rozšíření však došlo až v 18. století. Teprve tehdy lze předpokládat, že docházelo ke zpracování odpadových listenů. Vzhledem k pomíjivosti rostlinného materiálu se však výrobky nezachovaly. Prvními vyrobenými předměty byly zřejmě hračky. V polovině 19. století vzbudily figurky zájem obchodníků, kteří je začali vykupovat a prodávat na městských trzích. K většímu výtvarnému a tvaroslovnému rozvoji oboru pak došlo až v rámci ÚLUV, které jej zařadilo do svého programu a věnovalo mu odbornou péči.

Sláma
Pletení ze svazku slámy je možno ještě rozdělit do dvou technických skupin. Volné pletení či svazování. Touto technikou vznikaly zejména došky a povřísla, z méně obvyklých předmětů různé víchy i některé masopustní maškary.
Splétání svazku slámy spirálovou technikou – podstata této techniky tkví v tom, že se neustále doplňovaný „nekonečný“ pramen slámy spirálovitě zatáčí a jednotlivé vrstvy se propojují obvykle jiným pletařským materiálem – štípaným prutem, loubkem, lýkem apod. Tak mohou vzniknout kruhové či elipsovité tvary, ploché nebo miskovité, dokonce i nádoby s vysokými stěnami. Touto spirálovou technikou se u nás zhotovovuje většina užitkových slaměných výrobků.

Lýko
Měkký pletařský materiál zhotovený stažením pokožky listů s přirostlými listovými vlákny tropické palmy. Používá se jako vázací materiál při zpracování svazků slámy nebo se v minulosti výplety z lýka kombinovaly s kůží a vznikaly dámské kabelky.

Proutí
Na výrobu proutěné galanterie se používá vrbové proutí loupané, které se loupe za syrova Toto proutí je po oloupání bílé. Dalším způsobem je loupané proutí krátce propařené ve vroucí vodě. Tímto způsobem získává červenohnědou barvu. K typickým výrobkům patří koše, košíky, misky a do dřevěných konstrukcí vyplétaný nábytek.

Orobinec
Ke zpracování se používá orobinec úzkolistý, který roste ve shlucích v mělčinách u rybníků. Sběr orobince je velice obtížný, sklizeň probíhá v chladných měsících nebo přímo v bahně. Po usušení se plete většinou na dřevěných formách. Vznikají např.kabelky nebo sotůrky - pánské tašky určené na přenos vína v lahvích.

Loubek
Loubky jsou pásky štípané ze dřeva, z větví nebo kořene stromů. Využívají se borové (misky a košíčky) nebo smrkové (podlouhlé koše a opálky) dřevo.

Rotang
Rotang je druh liány dovážený z tropické části jihovýchodní Asie. Dříve se mu říkalo španělský rákos, a to podle původu dovozců materiálu.

Kromě již zmíněných materiálů se využívá např. mořská tráva označovaná jako LH šňůra nebo v současné době stále oblíbenější pedig.