Odedávna si lidé vyráběli látky křížením vláken na svislých a později vodorovných stavech. Tkaní bylo běžnou součastí domácí soběstačnosti. V 18. a 19. století se tkalcovství stalo obživou celých regionů (např. Podkrkonoší, Jilemnicko nebo Českomoravská vrchovina). Obchod fungoval velmi často prostřednictvím tzv. faktorů, kdy tito cestující obchodníci dodávali materiál domáckým tkalcům a zpětně vykupovali plátna, často i hotové výrobky . Vynález létajícího člunku (1733) a následně mechanických tkacích strojů vedl k přechodu od ručních stavů k velkokapacitním továrnám.
Pro tradiční lidovou kulturu jsou významné následující techniky:
Vlasová tkanina – žinylka, kterou zdokonalil v roce 1890 Josef Lašek. V současné době výrobu v Hlinsku udržuje pan Josef Fiedler.
Horňácko (unikátní oblast na moravsko-slovenském pomezí) proslulo ručním tkaním tzv. činovatí. Nyní se této technice věnují dvě rodiny - Buchtelovi a Urbanovi v Malé Vrbce.
Strmilov se stal centrem zpracování vlněných látek, kde tradici udržuje rodina Kubákova.
K technikám tkaní můžeme přiřadit i výrobu krajek ve firmě TOPAK, nejstarší takto zaměřené manufaktuře ve střední Evropě (1834).
Zpracováním vlny se zabývá rodina Zábojova, pletením na rámu nebo také krosienkou (křížení osnovní nitě pomocí prstů) paní Blanka Amann. Mezi tkalci - držiteli krajských i celostátních ocenění - najdete např. i paní Jarmilu Oharkovou z Tišnova.
Více informací v odkazech na stránky výrobců.